MÁ TO SMYSL?

 
    Tuto krátkou úvahu bych chtěl věnovat zamyšlení nad smyslem studia medicíny. Má smysl studovat medicínu? Ano i ne. Proč ano a proč ne? 
 
    Když jsem se po absolvování předešlé VŠ chystal na medicínu, převládala ve mně euforie. Radost a nadšení z faktu, že už něco jsem (i když vlastně nejsem:) a zároveň, že budu dělat něco, co mě doopravdy baví a zajímá. Medicína mě přitahovala odedávna. Jako začínající školák jsem prý tvrdíval, že jednou pojedu léčit a zachraňovat životy lidí v Africe, následně o něco starší já studovalo všemožné domácí lékaře a podobné srandokapsy, snažíce se objevit nějakou nemoc, protože mě neustále něco bolelo, škrábalo a já měl pocit, že se jedná o něco vážného. V té době se ve mně začínala klubat hypochondrie - diagnóza, kterou trpí kdejaký pacient a zejména lékař. To byla další vlaštovka, která (nejspíše) měla předznamenat mou budoucí pouť věčného studenta:) 
    
    Na gymnáziu jsem zjišťoval, že mě ponejvíce baví biologie a zejména pak člověk a díky mámě, která pracovala ve zdravotnictví (nikoliv však jako MUDr.) jsem si ujasnil, že práce s lidmi, tedy pomoc lidem, je pro mě to pravé ořechové. Žel, můj příběh není tak krásně jednoznačný a nemůžu tvrdit, že v okamžiku, kdy jsem si ujasnil svúj cíl, jsem na něm začal tvrdě pracovat. Právě naopak. Během puberty jsem si vytvořil ke studiu laxní přístup a nic kromě hraní počítačových her a fotbálku s klukama na plácku za školou mě nezajímalo a hlavně nebavilo. Ani výsledky nebyly kdovíjaké. Žil jsem slepou vírou v mé úžasné schopnosti a věřil, že se to nějak "udělá" a na medinu se dostanu, když ne na známky (hahaha:D), tak alespoň přes přijímačky.
    Gymnázium uteklo jako rozlitá Odra v devadesátém sedmém a maturitní ročník tu byl cobydup. Smutné je, že jsem se začal připravovat na přijímačky až po maturitě. Měl jsem tedy na přípravu pouhé tři týdny a to je VELMI málo. S nekvalitními základy fyziky, slabou chemií a jakžtakž biologií jsem se nedostal nikam a to byl šok. 
    Naráz mi došlo, že má budoucnost se rozsypala jako domeček z karet a nezbývalo mi, než se přihlásit na VŠ, kde brali každého. Díky své nezdolné víře v osud (že to tak má být) jsem se během následujících tří let nehlásil na medicínu a věnoval jsem se jednoduchému "studiu" a vlastním koníčkům. Nemůžu říci, že bych se poflakoval - hned v prváku jsem se kvalifikoval na sportovního maséra a praxi jsem se věnoval intenzivně po celé tři roky. Měl jsem svůj masérský stůl, favorita a tak jsem jezdil za klienty. Mimo to jsem měl další různé brigády a tak jsem byl na svůj věk a statut studenta velmi dobře finančně zajištěn.:))
    
    Nicméně v půlce třetího ročníku se naskytla příležitost zkusit medicínu podruhé a tak jsem se začal připravovat. Ovšem úplně jinak než prvně. Najal jsem si gymnaziálního učitele na doučování z fyziky, oprášil jsem učebnice bi/fy/ch a ono to šlo. Nakonec jsem se rozhodl pro Olomouc a byla to ta nejlepší volba.
    Začátek studia na medicíně byl krušný. Čekal jsem mnohé, ale šok z obrovského kvanta učiva byl enormní. Já, který se nikdy moc neučil a předešlé tři roky skoro vůbec, se měl naučit anatomii? Nazpaměť? A k tomu chemie, fyzika, biologie a latina? To je vtip?:D Ani dnes na tu dobu nerad vzpomínám a myslím si, že přestože může mít člověk kdovíjakou touhu, tak by si měl jisté kroky velmi dobře rozmyslet a uvážit. Medicína je krásná věda, je to vztah na celý život, ale rozhodně není pro každého. Dá se to ubojovat a vyválčit, ale člověk si sáhne na dno, na to nejhlubší dno Mariánského příkopu, kde je tma jako v ánu. Nevím ani teď, po třech letech, zda učení nebylo pouhým trápením. Pořád jsem se učil a pořád mi to pořádně nešlo. Ve všem jsem procházel "o fous" a to jsem nikde moc nechodil, ničemu se nevěnoval, pouze knihám a studiu. Zejména si vybavuji témata předpitevních a popitevních zkoušení kolegů u zesnulého MUDr. Machálka - většinou jsem vůbec nevěděl na co se jich ptal. Spousta pojmů mi přišla vzdálená jako svět za velkou louží pro aerofobika. Na kamarády z "předešlého života" jsem zanevřel, aktivity, které vyplňovaly můj předešlý život, nadobro zmizely z mého života a celkově kvalita všeho šla někam. Až do teď a to nekecám. Až teď, po třech letech jsem začal opět pomalu žít, chce se mi říci, že jsem v podstatě "vstal z hrobu":)) 
    S jistou dávkou nadhledu můžu ale dodat, že jakýkoliv sebemenší úspěch, ať už zvládnutá písemka z chemie, biologie, či úspěšné přezkoušení z anatomie, mi dělalo velkou radost. Ovšem z mého pohledu připadalo na deset neúspěchů jeden menší úspěch. Chci tím říct, že většinu času ve mně převládala frustrace z nekončícího návalu učiva a mnoha probdělých nocí. Kolikrát mi bývalo po ránu nevolno z toho všeho, co mě daný den čekalo. Situace gradovala ve třetím ročníku, v letním semestru. Některé týdny byly smrtící, protože se mohlo stát, že v daný den mě čekalo zkoušení z patologie a den následující test z patofyziologie a z farmakologie.
   
     Když nad tím tak přemýšlím, cítím obrovskou tíhu toho všeho, co jsem zde zlehka sesumíroval. Působí to všechno až moc syrově a nemožně. Ale přes všechno to "utrpení" si myslím, že tato škola stojí za pokus. Je ovšem vhodné (znova opakuji) zvážit své možnosti a schopnosti. Je dobré si zjišťovat od dobrých kamarádů mediků jejich zkušenosti a číst všemožné blogy a stránky věnované studiu. Podle mého názoru se každá informace hodí, ovšem nic nenahradí vlastní zkušenost. 
    
    Dnes, po třech letech medicíny, si myslím, že vhodným kandidátem ke studiu medicíny je prototyp šprta, který má již jistý dril ve studiu a nadprůměrné znalosti ze SŠ, popřípadě má v rodině, nejlépe rodiče lékaře, kteří pochopí a podpoří, když je potřeba anebo by se mělo jednat o nadprůměrně inteligentního jedince či člověka s fotografickou pamětí. To jsou podle mého názoru ideální adepti. Samozřejmě to může zkusit každý, kdo má chuť a touhu se stát lékařem, někdo jako já, kdo se nikdy neučil, neměl nadprůměrný prospěch, nikdy nesledoval žádný seriál s lékařskou tématikou, neměl žádného příbuzného doktora, neměl v žádném lékaři svůj vzor, vystudoval jinou VŠ, která svou obtížností a náročností nesahá medině ani po plantu, ale prostě to chce zkusit. I takoví totiž mají šanci. Já jsem tím příkladem, a přestože dnes hodně přemýšlím nad svým rozhodnutím "zkusit to", jsem hrdý na to, co jsem vybojoval. Teď už vím, že to nejtěžší mám za sebou a že už "to nějak udělám". Sen se pomalu, ale jistě zhmotňuje.
    
    Proto vy všichni, kdo pochybujete a nevěříte si, myslíte, že jste na dně, že to nedáte, že se z toho zblázníte, že jste hloupí a neschopní, řešíte těžké situace netýkající se školy, vy všichni ve mně máte jistotu, že nejste sami. 
    
 
    Vám všem vyjadřuji hlubokou podporu a věřím, že to zvládnete!
 

 

Má to smysl?

Datum 21.05.2018
Vložil HonzaP
Titulek Začátek

Ahoj :) Chtěl sem se zeptat, jestli ti dělalo problémy se zařadit do soolečnosti v prváku. Letos to budu zkoušet na přijmačky znovu a pokud by to všechno vyšlo, znamenalo by to, že bych začal prvák ve svých 21let. A je mi z toho trochu smutno zároveň se trochu i stydim za to, že bych pak měl bylt ve třídě o 2 roky starší než ostatní , kteří se dostali hned po maturitě a neměli odklad. Nikde jsem se nedočetl, jak si to zvládal ty, tak bych se chtěl zeptat jak si to pociťoval ty :) a jinak máš opravdu úžasný blog, ty a jenommedik jste mi motivaci dostat se na fakultu plnych opravdu super lidi :)

Datum 23.01.2018
Vložil Alžběta
Titulek Mám na to?

Ahoj,
Díky za tvůj článek :-)
Jsem na gymplu ve druháku, ale už zvažuju, kam dál... pár měsíců zpátky jsem začala vážně přemýšlet o medicíně, ale bojím se, že na ni nemám... ve škole zvládám vše dobře, nad něčím sedím déle, jiné si jenom přečtu. Bohužel hlavně chemie je pro mě strašák. Učivo se mi zdá náročné a musím se ho prostě šrotit.
I tak bych ale na medinu chtěla.
Myslíš, že bych to zvládla? Je to hodně o chemii a třeba laborkách? Musí ti to i myslet jako chemikovi, nebo si vystačím se svou pamětí?
Slyšela jsem totiž, že mají šanci hlavně ti, co se dobře učí, jsou zvyklí se učit a mají dobrou paměť. O nějakých logických věcech, nebo takových, které se moc naučit nedají, jsem neslyšela.
Děkuji ti za jakoukoli odpověď :-)
A.

Datum 06.04.2018
Vložil Petr
Titulek Re: Mám na to?

Ahoj odpovím ti jakožto také medik.
Takže postupně k chemii. Také jsem ji neměl moc rád na střední škole. Paradoxně jsem z ní poté maturoval a z trojkombinace biola chemie fyzika mi přišla jako nejzajímavější. Kromě anorganiky mě to začlo dost bavit. Nicméně je třeba aby člověk k přijímačkám tyto předměty nějak zvládl.
Co se týče studia, tak jednoznačně minimálně začátek je o paměti - anatomie, histologie. Tady toho moc logicky neodvodíš. Musíš se to naučit nazpaměť. Poté v budoucnu, například fyziologie, tam je krásná logika. Nemyslím logika typu - najdi x....ale taková trochu jiná. Kamarádka měla z matiky na gymplu trojky a právě fyziologie a následná patofyziologie (velice podobné předměty) jí velice šly. Takže toho bych se nebál. Ovšem doporučuji u těchto předmětů přemýšlet.
Teď být tebou bych se věnoval spíše příjimačkám. Jak jsem již psal je třeba z nich udělat zkoušky. Ale poté nemusíš mít strach. Prakticky na medicíně skoro nic z toho nevyužiješ. Ano budeš trošku potřebovat chemii v prváku na lékařské chemii nebo v biochemii. Ale ostatní předměty se jedou v podstatě od znova. Není to jako, když se někdo naučí dobře derivovat v matice na střední tak poté nemá v prváku problém s matikou na ekonomce. Je to všechno hezky od začátku. Takže toho se neboj. Co se týče toho myšlení, tak bych fakt neměl strach. Laborky jsou velice okrajová záležitost na medicíně a žádný chemický génius opravdu být nemusíš.
Přeji hodně štěstí :)

Datum 10.04.2018
Vložil Alžběta
Titulek Re: Re: Mám na to?

Petře,
Děkuji za tvoji odpověď, pomohla mi. Měla bych tedy ještě pár otázek;-)
Slyšel jsi o vojenské lékařské fakultě v HK? Nebo máš někoho, kdo by ji studoval? Jaké má výhody a nevýhody?
Je nutné k přijetí na medinu maturovat z Bi/Che/Fy, nebo je to jen doporučené kvůli učení se na přijímačky? Dostávají se popř. nějaké plusové body, když bych odmaturovala z toho předmětu za jedna?
Myslíš, že bych si měla dát seminář z chemie? S biolou počítám, fyzika je u nás jednoletá, beru to ale tak, že bych musela zabrat na přijímačky s chemií a sehnat si doučko, nechci se trápit celé dva roky v semináři. Co si o tom myslíš?
Taky ti přeji hodně štěstí ve studiu, držím ti palce! :-)

Datum 13.04.2018
Vložil Petr
Titulek Re: Re: Re: Mám na to?

No tak popořadě. Co se týče fakulty v HK tak tam jsou dvě možnosti, jak studovat medicínu. Buď jako klasický student (moc to nedoporučuji, škola je velmi těžká a přijímačky jsou asi nejtěžší z celé republiky) a nebo vstoupit do armády a studovat jakožto voják medicínu. No výhody to má hlavně při hledání si práce (vím to jelikož s tátou pracuje jeden armádní doktor). Jak se říká, že jakožto lékař nemáš problém si najít práci, tak jakožto armádní doktor to budeš mít ještě dvojnásobně lehčí. Jde totiž o to, že když vystuduješ vojenskou medicínu, tak si zaměstnanec ministerstva obrany. Pracovat ovšem můžeš v jakékoliv nemocnici (pokud nejsi zrovna na misi) a výhodou je, že tebe ta nemocnice nemusí platit, ale platí tě ministerstvo. Tím pádem tu nemocnici nestojíš žádné peníze, jelikož dostáváš peníze od ministerstva obrany. Což má výhodu v tom, že když se o jedno místo budou ,,bít" dva lékaři, jeden voják a jeden normální, tak nemocnice spíš upřednostní toho vojáka, protože ho nemusí platit a nemocnice ušetří. Dále má určitě ta škola výhodu v tom, že po dobu studia bereš už nějaký plat myslím (cca 12 000 měsíčně). Co se týče nevýhod tak ty vidím v tomhle - musíš se té škole upsat na nějakou dobu, tedy musíš po škole strávit v armádě dejme tomu dalších 10 let. Medicína je opravdu náročné studium a kdybys zjistila, že ji nezvládáš a chceš skončit, tak budeš muset všechny peníze, co ti dali za dobu studia vrátit. Dále představa, že studuji medicínu a běhám někde ještě během toho v zákopech se mi také moc nelíbí (nevím jak moc a jak často mají výcvik). Věř mi že medina je fakt těžká a představa, že třeba o prázdninách jedu někam na výcvik, místo zaslouženého odpočinu je opravdu málo lákavá. Takže za mě bych na vojenskou medicínu určitě nešel. Jednak kvůli náročnosti samotného studia + přidávat si náročnost ještě výcvikem by nebylo ideální a také se někde někomu upisovat dle mého názoru není úplně moudré. Pokud bys chtěla opravdu být armádní doktor, tak já bych teda spíš radši vystudoval medicínu a poté se přihlásil do armády (budou tě vítat s otevřenou náručí jelikož armádních doktorů je málo, budeš muset jenom absolvovat nějaký pár měsíční výcvik). Takže tolik k armádě.
Co se týče maturity. No jednoznačně bych doporučil maturovat z Bi ch fy...vybrat si něco z toho. Radši z těchto předmětů dostat třeba trojky ale učit se je, než maturovat například ze zeměpisu a zbytečně si přidávat práci (věř mi, každý předmět takhle navíc ti ubírá čas na učení se podstatných předmětů na přijímačky). Co se týče plusových bodů, tak nevím, že by se někde udělovaly. Je úplně jedno, co dostaneš u maturity. Hlavní jsou přijímačky. Ale rozhodně doporučuji z toho maturovat.
Seminář z chemie si určitě dej. I kdybys třeba dostala na vysvědčení trojku nebo nic moc známku, tak aspoň to uslyšíš ten předmět. Ano budeš to mít možná trochu náročnější, než studenti, co si dají seminář z angličtiny, ale musíš uvažovat do budoucna. Takže jednoznačně. Neřeš, že se budeš trápit někde 2 roky. Na medině se budeš trápit 6 let :D. Každý takový seminář ti může pomoct. Rozhodně toho využij. Také ti řeknu jednu psychologickou věc - spousta lidí i u nás měla představu, že si chemii dají jako seminář až ve 4ťáku. Nakonec se toho lekli a řekli si, že se chemii doučí sami. Nedoučili se. My, co jsme si chemii dali jako seminář, nás to nutilo se to učit, jelikož nikdo nechce z toho předmětu propadnout. Takže jakási výhrůžka nad námi byla. Lidé, co si řeknou, že se něco doučí sami těch je hodně, ale opravdu málo kdo z nich to pak fakt dodrží. Rozhodně si to teď neulehčuj to studium, ono se to zúročí u přijímaček. Ano sice možná se budeš učit více než tví spolužáci, kteří si dají seminář z angličtiny, ale jak jsem říkal, musíš uvažovat v delším časovém horizontu a to jsou přijímačky.
Takže asi tak k tomu :)

Datum 14.04.2018
Vložil Alžběta
Titulek Re: Re: Re: Re: Mám na to?

:)
S tou vojenskou jsem to slyšela, jak píšeš, ale přes jedny známé jsem zas slyšela, že je to v klidu, že se toho všichni bojí (výcviky, náročnost...), ale ve skutečnosti to vůbec tak náročné není.
No každopádně díky za tvůj úhel pohledu;)
K té matuře ještě... jasne, že che/fy/bio by byly nejvhodnějším řešením jakožto semináře, ze kterých bych si vybrala maturitní předměty. Problém je, že ač jsem psala, že na medinu chci, tak pevně rozhodnuta ještě nejsem, proto se snažím hledat nějakou alternativu, jak případně chemii dostudovat samostatně, i když je mi jasné, že to bude chtít dost píle, odhodlání a práce.
Tak snad už poslední dotaz:):) jak dlouho ses intenzivně připravoval na přijímačky? Nemyslím semináře, průběžné učení, ale přímo tu přípravu na samotné zkoušky.
Tak moc díky:)

Datum 14.04.2018
Vložil Petr
Titulek Re: Re: Re: Re: Re: Mám na to?

napiš mi na xxxmedicina@seznam.cz
jsem to teď vytvořil ten mail a když mi tam napíšeš, tak ti pošlu svůj mail a tenhle zruším, ať se nebavíme tady :)

Datum 01.05.2018
Vložil Fila
Titulek Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mám na to?

Ahoj, k té obtížnosti v HK.. To jsi slyšel od nějakého studenta odtama? Proč nebo v čem je tak náročná?

Datum 01.05.2018
Vložil FILA
Titulek Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mám na to?

* myslím tím samozřejmě náročnější než jiné fakulty...

Datum 05.05.2018
Vložil Petr
Titulek Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mám na to?

Jojo od jednoho studenta ze je to fakt tezke. Ikdyz asi zalezi na obdobi studia (cili co je zrovna za semestr). Jinak prijimacky tam jsou jednoznačně nejtěžší to mi rikali vsichni co tam byli a byli zaroven i na jinych skolach.

 

© 2012 - 2017 Jiří Lapka, Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode