První rok za mnou

 

Dnes, tj. 17. srpna jsem úspěšně ukončil první ročník na medicíně. Ačkoliv si to zatím neuvědomuju, podařilo se mi, minimálně pro mě, splnit sen. Když jsem před rokem nastupoval na školu, mísily se ve mně rozporuplné pocity. Těšil jsem se na nové kamarády, na školu, kterou jsem chtěl studovat a zároveň jsem se obával nového prostředí, poprvé mimo domov, vlastně takové první osamostatnění.

Nevím o nikom, kdo by nechtěl alespoň jednou v životě zažít ten pocit, kdy se cítí jako dospělý, rozhoduje se sám za sebe, má nějaký rozpočet, ze kterého musí vyjít a při tom všem ještě zvládat náročnou školu. Tvrdil jsem ve svých článcích, že medicína rozhodně není nejtěžší školou. Za tím si stále stojím, nicméně ani ne nejlehčí. Když si tak pročítám index, napočítal jsem celkem 17 zápisů (včetně zkoušek a zápočtů) a to mi ještě chybí zápočet z léta z angličtiny a zkouška z toho samého. Nezdá se to a rozhodně to na první pohled nevypadá – v zimě zkouška z chemie a latina a v létě anatomie, biologie a fyzika. K tomu zápočet z histologie a jsme na čísle 17.

To, co dělá medicínu medicínou, je časová zaneprázdněnost, která provází medika celé studium. Je to tak, pokud chceš na medinu, tak počítej s tím, že volného času moc nezůstane. Důležitá je organizace času, kterou je dobré zvládnout, protože zpočátku roku se bude mnohým zdát, že není čas na to ani tamto a už tak podlomená efektivita studia klesá ještě níž. Skoro až k bodu absolutní nuly… tak hluboko ne, ale sám jsem si říkal, že se budu před každou přednáškou z anatomie připravovat a ... ... skutek poněkud utek‘. Byl jsem rád vůbec za to, že jsem stíhal to nejdůležitější.

Dopředu říkám, že v zimě toho moc není, letní semestr je náročnější, protože přibydou testy z histologie, k tomu test ze statistiky a už tak je toho nad hlavu. Mě se celkem podařilo skloubit povinnosti tak, že jsem stíhal během týdne dvakrát třikrát sportovat, nicméně o víkendu jsem se povětšinou učil. Snad proto, abych zvládnul všechny testy napoprvé a nemusel je pak horko těžko opravovat na konci semestru.

Ovšem nemůžu si nechat pro sebe, že v letním semestru jsem byl na akci pouze jednou a to hned někdy kolem 14. 2., pak prostě nebyl čas. Tím ale nechci nikoho strašit, učení je sice hodně, ale intenzivním studiem se dá celkem v pohodě zvládnout. Nemá cenu říkat, že se učit nebudete. Budete a budete šprtat hodně, ale rozhodně nejde o něco, co by nešlo dostat do hlavy. Délka studia je hodně variabilní, někdo dává denně 6-8 hodin, jiný max 2. Já jsem nejspíš průměr, protože jsem tomu dával denně cca 4 hodiny. Vím, že se na to dost lidi ptají, tak je dobré to zmínit, ať pak nemáte pocit, že nějak vybočujete. Rozhodně nedávejte na to, co říkají druzí. Vy si jeďte svoje, každý má své tempo, které je nejlepší.

Rád bych také zdůraznil, že rozhodně nemá cenu nic vzdávat po prvním dílčím neúspěchu! To si prosím zapamatujte a myslete na to. Někdo má problémů víc a někdo míň, jsou situace, které nemůžete ovlivnit, ale přesto poctivou prací a svědomitostí dosáhnete svého. Ještě by se hodilo připsat, že je vhodné být k vyučujícím uctivý, i když daný kantor není obecně oblíbený. Jsou tací, není jich mnoho, ale jistě se s některými setkáte, ať už během prváku nebo později. Důležité je projevit zájem a ono to jde.

Rady starších se vždy hodí a jsou přínosné, ale ne vždy je všechno zlato, co se třpytí. Dávejte si na to bacha a jednejte se zdravým rozumem a nenechejte se vykolejit ani tím, že vás budou strašit. Když vám někdo říká, že na anatomii stačí 14 dnů, berte to s rezervou. To samé, když vám někdo sdělí, že dal ústní fyziku za dva dny. Znovu se opakuju, ale čas potřebný ke studiu je pouze subjektivní záležitostí, někdo dal anatomii za 14 dnů, já se učil pět týdnů. Nejsem rozhodně žádný adept na červený diplom, ale jednoduše jsem potřeboval víc času. Nenechejte se tedy zdeptat druhými, jenom to sráží zbytečně sebevědomí.

Poslední zkoušku, kterou jsem absolvoval, byla fyzika. Předem říkám, že fyzika není něčím, čím bych se chtěl vytahovat před holkama. Fyzice jsem nikdy pořádně nerozuměl, takže i když se říkává, že se na fyzice nevyhazuje, najde se pár šťastlivců, kteří půjdou napotřetí. A to už asi žádná sranda nebude. Já jsem věnoval přípravě skoro dva týdny, sice light, ale i tak jsem o mnohém neměl potuchy, holt chytnout špatnou otázku, tak nevím. Naštěstí mi sedly otázky a já mohl konečně započít prázdniny, které sice nebudou mít skoro tři měsíce, jako mají ti „šťastnější“, ale důležité je, že to mám a je nepodstatné za kolik. Když jsem přišel na termín, tak jsem si říkal, že všichni to budou umět, ale chyba lávky, našli se i tací, kteří si všechny otázky neprošli a bylo jich dost. Jestli to je správné nebo ne, nechám na vás, já to neuznávám, ale je to taky možnost.

Taky se říkává o fyzice, že kluci mají chodit za prof. Kolářovou a holky naopak za prof. Hálkem. Ani náhodou! Před zkouškou jsem se dozvěděl, že v jednom termínu vyhodila prof. Kolářová 15 lidí ze 17! A prof. Hálek mívá také občas své dny. Rozhodně na tyhle řeči nedávejte a soustřeďte se na učení. Jen tak budete mít větší šanci uspět. Prý se taky povídá, že se dá krásně opisovat. Asi jak kdo, já to neumím a zatím jsem to nezkoušel. Asi jsem srab, ale před prof. Kolářovou opisovat nehodlám, vedou se řeči, že chytla jednu holku a pěkně jí sjela, samozřejmě propadlý termín a příště znova. Takové renomé zrovna u ní, nechtěl bych.

Abych ten první rok nějak shrnul. Neděste se. Ale nepodceňujte to. Škola je to náročná, ale hlavně na čas strávený nad knížkama. Pokud jste ochotní věnovat většinu z šesti let studiu, tak prosím. Dveře máte otevřené. Samozřejmě čím více známých, tím lépe a jednodušeji se studuje. Proto navazujte kontakty, buďte společenští – hodně to pomůže. Protože táhnout za jeden provaz se, zejména tady, sakramentsky vyplatí. Prvák je hodně o zvykání si. Na školu, na vysokoškolský život, na učení. Nebudu říkat, že jsem v kuse seděl a šprtal – to nedoporučuji. Našli se i tací, kteří to takto jeli a zkoušky v létě nedávají, protože jsou odvaření. Relaxujte a sportujte, dodržujte zásady duševní hygieny a dobře se stravujte a dopujte vitamíny. Vrátí se vám to. To vám garantuji. Buďte pozitivní nebo se alespoň snažte. Naučte se hledat pozitiva i v maličkostech. Nebuďte na sebe moc přísní, ale dodržujte režim. Motivujte se, věřte si. Pokud jste se dostali na průměr, ještě to nic neznamená, pokud na odvolání, tak stejně tak. Ono to půjde. Všechno jde, ale chce to si věřit.

 

Držím vám všem pěsti!

První rok za mnou

Datum 10.08.2014
Vložil Zatím Medička
Titulek Nedokončený prvák a co dál?

Zdravím.
Předem Ti chci moc poděkovat za tento blog, je plný velmi užitečných informací. Bohužel jsem se o něm dozvěděla až na konci prváku. Chci se tě zeptat na Tvůj názor ohledně toho jestli má vůbec cenu zkoušet znova 1.ročník. Mám všechny zápočty a kromě anatomie i všechny zkoušky. Bohužel se mi nepodařilo dostatečně se nadrtit neuro, anatomie na 2.semestry je pro mě celkem těžký oříšek. Myslím si, že pokud bych 1.ročník opakovala, měla bych více času (tím, že by mi uznali některé zápočty apod.) tak bych to i zvládla. Ovšem, potom co jsem si přečetla tvé zkušenosti ze 3.ročníku a o jeho obtížnosti, nevím jestli to má cenu. Mojí další otázkou je, jak to vlastně funguje s meziročníky? Slyšela jsem, že od druháku výše existují meziročníky, takže nesplnění jedné ze zkoušek nutně neznamená vyhazov ze školy. Děkuji za jakékoliv informace. :)

Datum 11.08.2014
Vložil JL
Titulek Re: Nedokončený prvák a co dál?

Ahoj medičko,

moc díky za pochvalu stránek, snažím se je dělat nejlépe, jak umím:)), ale není dostatek času (prozatím).

K Tvému dotazu; záleží na Tobě, jak moc chceš dělat medicínu. Pokud Tě to bavilo nebo alespoň jsi to nebrala jako vyloženě opruz, tak do toho jdi určitě znova! Plno mediků opakovalo a opakuje, je to jen a pouze o trpělivosti. Celá medicína je o tom, kolik toho vydržíš. Uvidíš ale, že přes to všechno nakonec studia zvládneš, i když ne s červeným diplomem.
Medicína je náročná a já o tom vím své. Třetí ročník je opravdu hodně těžký, ale zvládnout se dá (se špetkou štěstí - i bez něj, ale je to ještě o něco náročnější:).
Rozhodně se nesmíš zaleknout a vytrvat, držet se svých snů a na cílech zapracovat. Vše postupně a po malých krůčcích, věřím, že Ti to všechno vyjde. Neztrácej naději, nehaž flintu do žita:)

Držím Ti moc pěsti a pak dej vědět, třeba na mail, jak jsi dopadla;)

PS. Ano, od druháku existují meziročníky a opravdu se stává, že někomu něco nevyjde a tak opakuje, ale není to žádná prohra, jak jsem napsal výše, medicína je opravdu těžká škola a holt se občas někomu nezadaří, ale byla by velká škoda zanechat školy, když už člověk něco na univerzitě zažil. Praxe taky není žádné peříčko a proto, čím více získáš drilu na škole, tím pak lépe obstojíš jako lékařka.

j.

Datum 15.07.2013
Vložil greenhorn
Titulek Díky!

V září nastupuju do prváku a pocity mám smíšené, jednak se strašně těším a jednak se hrozně bojím. Projíždím si seznam předmětů v indexu, čtu si o nich a říkám si "Jak bych tohle mohla někdy vystudovat?!" :D Předčasné listování Číhákem je taky vcelku děsivé. Tohle stihnout za necelý rok s tím, že to není jediný předmět? Mám hlavně strach, že se nezvládnu dokopat k neustálému učení, že nebudu vědět jak se to mám všechno učit. Věřím ale, že tyto pocity jsou naprosto normální a tyto stránky mi rozhodně dodávají na optimismu a určitě jich budu často využívat. Díky za čas strávený jejich psaním! My, zelenáči, si toho nesmírně ceníme!

Datum 17.07.2013
Vložil JL
Titulek Re: Díky!

Zdravím tě, budoucí medičko!:)
Tvé pocity úplně chápu, rozumím ti a věř mi, že jsme byli všichni na tom stejně. Doporučuji Čiháka zatím nechat někde ladem a věnovat se svým koníčkům a zálibám, abys načerpala co nejvíce síly a energie. Určitě si na má slova během semestru vzpomeneš;) Ke studiu tě dokope vlastní svědomí a když to ne, tak určitě pan Machálek:) Naučit se to dá a zvládnout také. Jen mít pořádnou vůli a motivaci.

Držím pěsti!

 

© 2012 - 2017 Jiří Lapka, Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode