Předvánoční rozjímání

    Další Vánoce na medicíně, v pořadí již čtvrté, se blíží světelnou rychlostí a s radostí si mohu konečně říci - tentokrát si je užiju jako každý normální člověk. Letos si nedávám žádné cíle ve smyslu "pojedu do Štědrého dne, dám si večeři, rozbalím dárky a pak zpátky k učebnicím". Tentokrát ne! Při krátké retrospektivě se mi zcela syrově vybaví první "medicínské" svátky vánoční se štosem přednášek z chemie, budíček kolem půl osmé a jedeme. Vánoce - nevánoce, Silvestr - nesilvestr. Na zkoušku jsem šel tehdy 4. ledna a měl jsem štěstí, chemie vyšla. Dost dobře si pamatuji i strach a nejistotu, jež mě po celou sváteční dobu pojímaly, protože se říkávalo, že chemie je prvním sítem na škole. Něco na tom pravdy bylo, jelikož pár nešťastníků v sítích lékařské chemie opravdu uvízlo.

    Druhý rok měl být "relativně" pohodový - v zimě zkoušky z histologie a neuroanatomie (tehdy ještě třísemestrální anatomie;). Nebyl bych to ale já, abych zkouškami neproklouznul bez ztráty kytičky. Plánoval jsem si devátého ledna anču a na konci měsíce histolu. Takže opět Vánoce v knížkách. Celkem živě mám v paměti třetího Čiháka (nejtěžší váhová kategorie mimochodem:) a pro mě zcela nepochopitelné dráhy. Kromě učení si přesně pamatuji dvě situace: nepříjemnou salmonelovou infekci, jenž mě postihla v průběhu svátků, a tudíž mi ubrala pár dní nepřetržitého studia neuroanatomie a především pak narození mého kmotřence Kryštůfka, který mi dodával během tohoto náročného období sílu ke studiu. Nakonec jsem si táhnul anču až do poloviny května, protože se u zkoušky nezadařilo a potýkal jsem se s celkovou studijní krizí. Tohoto počínání osudu ovšem nelituji, protože jsem získal nové kontakty a vztahy a kdoví, kde bych dneska byl, kdyby to tak všechno nakonec nedopadlo.

    Maligní třetí ročník se nesl v duchu trojboje - mikra - patfyz - patola. Ačkoliv to bude ode mě v tuto předvánoční dobu vůči nynějším třeťákům hodně nemístné a demotivující, zcela jednoznačně musím říct, že mikrobiologie byla (nejen) pro mě tím největším zlem ve třeťáku. Apropos zkouška se koná v zimě, tedy učení opět přes Vánoce. Tentokrát jsem začal mnohem dříve, již začátkem listopadu jsem si vypisoval poznámky k jednotlivým bacilům a na první termín jsem šel až kolem desátého ledna, tedy cirka dva měsíce studia. Přesto jsem měl pocit, že nevím zhola nic. I taková může být mikra. Nechci ovšem generalizovat mé problémy na celý ročník, protože, jak to tak bývá, se našli tací, kterým učení šlo a dokonce je to i bavilo. A samozřejmě existovali i takoví odvážlivci, kteří pokořili mikrobiologii před Vánocemi.

    S mikrou jsem válčil až do konce ledna, ale s pomocí shůry jsem zkoušku udělal a měl tedy relativně dobře našlápnuto do čtvrtého ročníku, jelikož se říkává, že kdo dá v zimě mikru, je napůl ve čtvrťáku. Prosím ale, abyste tuto "informaci" brali s velkým nadhledem, jelikož v létě u zkoušek z patoly a patfyz se málokdo dívá na to, zda máte nebo nemáte hotovou mikrobiologii. Primární jsou vždy znalosti. A štěstí.

    Letos nás čeká zkouška z farmakologie, na konci ledna končí můj kroužek neurologii (ukončení samozřejmě ústní zkouškou) a tím by mělo to nejtěžší ze čtvrtého ročníku být za námi. Píše se to snadno, koná hůře, ale je potřeba v sobě pěstovat pozitivního ducha a naději, že vše dobře skončí, protože ono to opravdu nakonec dobře dopadne, ale chce to trpělivost a píli. V neposlední řadě pak řád, klidné prostředí a chápavé okolí. Žádnému medikovi neprospívá, když na něj okolí doráží ve smyslu: "Ty se zase učíš? Však máte jenom dvě zkoušky! Jednou si to přečteš a něco jim tam řekneš. To dáš, jsi chytrý/á. Vždyť se to učíš už tak dlouho, to už musíš umět i pozpátku." A další… Proto apeluji na příbuzné, rodiče, kamarády a partnery - buďte k nám ohleduplní a snažte se pochopit naše intermitentní stavy těžké psychotické deprese a bipolární poruchu. To vše totiž fyziologicky patří ke studiu medicíny a bylo by hodně zvláštní, kdyby tomu tak nebylo.:)

    Rád bych ještě shrnul uplynulé tři měsíce, které utekly jako voda. Čtvrtý ročník je velkou změnou, ačkoliv se to na první pohled nezdá. Do školy se chodí stále, přezůvky a plášť je každodenní rutinou a nedej Bože, abyste neměli vizitku se jménem, holoto jedna!:) Přesto je klinická část už o něčem trochu jiném. Pevný rozvrh vystřídala bloková výuka (která ovšem některým příliš nevyhovuje - já patřím k nim:), začínáme poznávat skutečnou praxi se všemi klady i zápory a co je (minimálně pro mě) hodně přínosné - jsme v kontaktu s lékaři - kliniky a pacienty. Inu, těch pacientů není tolik a praxe také ne, ale pořád je to o dost lepší než předtím. Kolem mě je hodně těch, kteří čekali něco jiného, víc praxe, víc akce, víc medicíny, ale je potřeba brát v potaz fakt, že my jsme tam častokrát navíc, překážíme běhu nemocnice, není z nás finanční profit a dost času podpíráme zdi. Zní mi to poněkud negativně, ale chci k tomu dodat, že ne všude je to stejné. Ne všichni lékaři jsou vyhořelí a depresivní, ale jsou a je jich nemálo. Přesto existují i tací, které to i v důchodě baví a je to na nich znát. Je velice důležité tyto lékaře hledat a čerpat od nich co nejvíc. Učit se od nich, jak na sobě zapracovat, abych také nevyhořel. Prakticky každého klinika se ptám na tu samou otázku: Baví vás to? Nesemlelo vás to? Proč jste si vybral zrovna tento obor? Odpovědi se různí, ale pozitivní zjištění je, že se dá vybírat z obrovské škály oborů a specializací a tak si téměř každý přijde na své. Fajn je vědět, že lze prožít život lékaře s pocitem naplnění, povědomím o vlastní hodnotě a především, že to má smysl. Ale je vyloženě nutností pracovat na sobě, na tom, kdo jsem, co dělám a proč to dělám.

    Mě osobně zatím nejvíc nadchla psychiatrie. Diametrálně jiný obor, než všechny ostatní. Personál je celkem mladý a nadšený a pět z pěti psychiatrů, kteréžto jsem oslovil, jsou spokojení se svou prací. To je úplný opak oproti internistickým/chirurgickým oborům. I tam je spousta mladých lékařů (řekněme do pětatřiceti), ale hodně z nich je nespokojených, přepracovaných a také jsem se setkal s názorem, že jít na medicínu bylo to úplně nejhorší rozhodnutí v životě, co daný lékař udělal. To je hodně smutné. A varující.

    Studium se rychle přelilo do své druhé poloviny a tak je potřeba si pomalu obhlížet terén. Ano, stejně jako před příchodem na medicínu je jasné, že se nedá soudit náročnost studia bez vlastní zkušenosti, ale náznaky z okolí je potřebné alespoň vnímat. Mít povědomí, že se nejedná o procházku růžovou zahradou, že dřina bude veliká a častokrát se dostaví krize. Ale za ten pokus to stojí. Stejně tak je, dle mého názoru, dobré observovat a když je to možné, ptát se. Zjišťovat, kde to koho a jak baví. Realitou budeme políbení až po promoci, ale pozornost a všímavost nám mohou pomoci lépe se adaptovat.

    Jak často říkávám, za svůj relativně krátký život jsem si prošel hodně náročnými zkouškami (a to nejen studijními), které hodně bolely a ještě hodně jich mě jistě čeká, ale přesto je mnohem více pozitivních zkušeností, za něž jsem vděčný a za které osudu každodenně děkuji. Studium medicíny je jednou z nich.

 

Šťastné a veselé Vánoce všem!

 

Předvánoční rozjímání

Datum 05.12.2015
Vložil Kača
Titulek Re:

Ahoj:) tvůj blog je boží! opravdu ti za něj moc děkuju:) jen mám takový dotaz:) samozřejmě mi je jasné, že třeba na něj ještě nemusíš znát odpověď, ale víš už teďka jaký obor by si chtěl dělat? Jsem totiž ve druháku, hodně nebo spíše většina lidí už má takový nějaký nápad aspoň a já zatím vůbec nevím :/

Datum 17.01.2016
Vložil JL
Titulek Re: Re:

Ahoj Kačo, díky! Omlouvám se ti za pozdní odpověď, ale byl jsem v časové tísni - státnice, zkoušky... Znáš to:)

Zatím jsem nakloněný variantě obvoďáka, protože chci pracovat ambulantně a určovat si co, jak, kde, kdy. Ale upřímně - taky to nevím na 100%. Znám hodně kamarádů, co už jdou na medicínu s tím, že chtějí být áraři, chirurgové, internisti, .... Těm upřímně závidím, protože mají svůj sen, já to tak nemám a popravdě řečeno, celé studium v tom trochu tápu, takže uvidíme - teď je to zatím obvoďák, zda se něco v průběhu posledního roku změní, nevím...:)

Hodně štěstí v probíhajícím zkouškovém, pevné nervy a hlavně hodně zdraví:) Měj se fajn,

JL

Datum 15.12.2014
Vložil Valík
Titulek

Jo jo, já mám letos první Vánoce na medině a čeká mě ta pověstná zkouška z chemie. Tak jsem zvědavej. Pan doc. Modrianský už strašil tou mortalitou na přednáškách, ale když se dívám do skript, tak mně to až tak hrozné nepřijde. Tak nevím. Snad to na první pokus vyjde. Přeji hezké Vánoce.

Datum 15.12.2014
Vložil JL
Titulek Re:

Přeji hodně štěstí u zkoušky a pokud možno poklidné Vánoce. Nejedná se o žádný horor, to se neboj. A pokud máš dobré základy z gymplu, tak to zvládneš levou zadní;)

Díky za koment;)

Datum 13.12.2014
Vložil Jirko Jirko
Titulek

Jak taky mohou být psychiatři přepracovaní, když mají pracovní dobu 8 - 15. Chtěl bych vidět chirurga s takovouto pracovní dobou...

Datum 15.12.2014
Vložil JL
Titulek Re:

Toto může napsat člověk buď neznalý zdravotnictví anebo student medicíny, který ještě neabsolvoval psychiatrickou stáž:)

 

© 2012 - 2017 Jiří Lapka, Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode