Klinická onkologie

    Onkologie je jednoznačně obor, který má velkou perspektivu, jednak proto, že v poslední době raketově roste úspěšnost léčby onkologických pacientů, druhak - a to je významnější - mnohonásobně se zlepšuje diagnostika jednotlivých onemocnění a proto je možné zachytit spoustu novotvarů v raném stádiu a tedy včas. Tím pádem lze rychleji vyléčit pacienta, ten se dříve vrací do normálního života a v neposlední (spíše v prvé řadě: P) se radikálně snižují náklady na jeho léčbu, která se mnohdy protahuje na dlouhé měsíce a prognóza nebývá vždy příznivá.

    Výuka je krátká - celková doba pouhé čtyři dny. Ale zato nabušené. Ráno seminář, pak praktická výuka a na závěr ještě přednáška. Všechno se stihne, nebojte..:) Já jakožto ukázka (ne)ideálního studenta všeobecného lékařství jsem hned první den dostal pořádnou sprchu, neboť jsem se vracel do Olomouce vlakem z předaleka a bohužel, jak to bývá zvykem, české dráhy nabraly zpoždění dobré tři čtvrtě hodiny, no a tak jsem místo v 8:00 dorazil na výuku až kolem půl deváté. To ovšem nebylo všechno - předně - nevěděl jsem, kde probíhá výuka (na onkologii se vchází zadem, jakoby od třetí interny a seminární místnost se nachází v prvním patře nalevo), takže jsem si dopisoval s navigujícím kolegou, který mně vyrazil dech odpovědí, že pan přednosta trvá na tom, abych si onu místnost našel sám. Potřetí jsem dostal sadu, když jsem konečně našel své kamarády, a to tehdy, když se mě pan přednosta zeptal, kterýmže jsem jel vlakem a že si osobně zjistí, zda onen vlak měl opravdu takové zpoždění. Poslední facku jsem obdržel, když mě pan přednosta sdělil, že na právě probíranou látku si mě osobně vyzkouší na zkoušce. No potěš. Takové přivítání jsem opravdu nečekal. Separován v rohu místnosti jsem tedy přežil zbytek stáže, a když jsem šel na zkoušku, tak si mě opravdu vyhlédl pan přednosta a teatrálně přede všemi oznámil paní sekretářce, že chce zkoušet pana Lapku osobně a ne, aby si jej vzal někdo jiný... To také nebylo kdovíjak povzbudivé. Nicméně abych nikomu nehanil a především panu profesoru Melicharovi (= přednostovi), musím uznat, že byl u zkoušky opravdu mírný a chování, které vůči mně pojal, byl pouze jeho specifický humor. Ovšem já se za celou dobu nezasmál...;)

    Zpět k výuce. Ranní seminář pokračoval každý den praktickou výukou, kdy jsme navštěvovali jednotlivá oddělení, podívali jsme se na různé diagnostické metody, diskutovali o přístrojové technice a smyslu práce na onkologii a kolem jedenácté se vrátili na přednášku, jenž končívala kolem jedné hodiny odpolední. Tu měl dvakrát dr. Cwiertka, úžasný diskutér, kterýžto dokázal o všem povídat přenádherně a sáhodlouze. Přežít se to ale dalo..:)

    Na onkologii nezapomenu, protože jeden den byl "vizitový", takže jsme chodili po vizitách a nebyl to kolikrát příjemný pohled na chudáky, kterým chybělo do skonání tak málo. Živě mám v paměti dvacetiletého chlapce, který umíral na zhoubný nádor štítné žlázy. K tomu se nedá víc říct, to se musí zažít.

    Celkem mě překvapil cynický humor onkologů a především stesky nad nízkým platovým ohodnocením a doporučením, že není špatné odcestovat do zahraničí, alespoň na nějakou dobu. Zatím nemám moc dobrý pocit z toho, že v Olomouci neustále posloucháme o tom, že v Německu je fajn a pokud nemáme závazky, tak tam máme zdrhnout. Snad se to po letní praxi v malém městě zlepší. Není totiž příjemné poslouchat častokrát jednostranně zaměřené stížnosti a nemít nikoho v okolí, kdo by člověku ukázal, že to není čistě jenom o prachách, ale i o poslání a nepopsatelném zadostiučinění při úspěšné léčbě, které se nepoštěstí každému.

 

Klinická onkologie

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
 

© 2012 - 2017 Jiří Lapka, Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode