ARO, urgent a intenzivní medicína

    Tento blok, zkráceně, ale nepřesně nazývaný áro, si budete užívat. Celkem tři týdny, lépe řečeno 102 hodin, budete nasávat vědomosti z oboru, který je atraktivní pro spoustu budoucích lékařů-árařů, stejně tak i pro ty ostatní (včetně mě), pro které jsou tyto adrenalinem napumpované obory velkou neznámou. Nevím o vícero blocích, kde bychom tak intenzivně trénovali praktickou výuku a kde bychom se účastnili celkem tří odpoledních služeb - po jedné na záchrance, urgentním příjmu a na ARU. Sám přiznávám, že se mi moc do těchto odpoledních praxí nechtělo, ale vyzkoušet si alespoň na jedno odpoledne jaké to je být záchranářem, projet se v rendez-vous či poučit se něco zajímavostí o záchranářských vrtulnících - to stojí opravdu za to! Důkazem Vám bude, stejně jako mě, spousta selfíček na sociálních sítích od spolužáků, kteří měli neskonalou touhu a potřebu zvěčnit se v sexy červených kombinézách a samozřejmě sdílet to veřejnosti.:))

    K výuce: ta začíná každý den kolem osmé hodiny a první částí je týdenní přehled urgentní medicíny. Zde jsme neustále dokola resuscitovali (mnozí včetně mě se konečně naučili účinně oživovat nebohé figuríny), zaváděli endotracheální kanyly, trénovali tracheostomie a všemožně intubovali - dospělé i dětské „rádoby pacienty“. To vše za dohledu zkušených odborníků. Lékaři - lektoři byli různí; jedni skvělí a plní nadšení, jiní vyhořelí a neslaně-nemastní. Parádní byl pan primář, který nás vzal i na heliport. Pecka. Na konci tohoto poučného týdne jsme museli složit praktickou zkoušku z resuscitace a ukázat, že máme přehled o zachraňování obecně. Za to jsme dostali známku a hurá na ARO a intenzivní medicínu!

    Následující dva týdny byly taktéž velmi přínosné, neboť jsme chodívali na operační sály - kde kdo chtěl, získávali jsme teoretické povědomí o analgezii, anestezii a podobně a během posledního týdne jsme se podívali také na oddělení ARO, kde byly ty nejtěžší případy. Pro mě ne zcela příjemné zážitky, ale hodně přínosné. Skvělí lékaři byli i zde a tak nám výuka utekla celkem rychle. V posledním týdnu jsme se již připravovali na závěrečný test, který se skládal ze základních vědomostí a tak podmínku minimálně 75% správných odpovědí zvládli úplně všichni. Závěrem se pak zprůměrovaly známky z výše zmíněného testu a praktické zkoušky, zkontroloval se docházkový list (100% účast na výuce) s podpisy z odpoledních praxí na záchrance, ARU a urgentu a konečně jsme obdrželi i vymodlený záznam do indexu.

    ARO byl pro náš kroužek poslední blok pátého ročníku a tak jsme si ho i náležitě užili. Nevím o nikom, kdo by měl nějaký problém, všichni mí spolubojovníci byli nadšení faktem, že tento blok prodělal za posledních pár let zásadní proměnu k lepšímu - zejména co se týče praktické výuky, která opravdu doznala mnohých změn, nemluvě o spoustě nově nabytých vědomostí. Pro mě osobně byl nejpřínosnější první týden urgentu s nácvikem resuscitací a také den, kdy jsme trénovali v Centesimu modelovou situaci - oživování člověka - figuríny.

    Odpolední praxe se nesly v příjemném duchu - mně se ponejvíce líbilo na záchrance; byl jsem na třech výjezdech, z toho jsem se jednou svezl v rendez-vous - těžce nabušeném Touaregovi, kdy jsme si to pádili po rychlostní silnici z Olomouce do Litovle rychlostí téměř 250 km/h!! Pro mě naprostý orgasmus:))

    Výuku hodnotím kladně, pár chyb by se jistě našlo, ale ve srovnání s jinými bloky z pátého ročníku se jednalo téměř o nejlepší předmět - jak po stránce organizační, tak obsahové. Věřím, že ti, kteří se chtějí věnovat ARU, urgentu či jinému podobnému oboru se v tomto bloku našli a my ostatní jsme si to také alespoň okrajově užili.:)

 

ARO, urgent a intenzivní medicína

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
 

© 2012 - 2017 Jiří Lapka, Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode