Repeté čtvrtého ročníku

 

    Čtvrťák jsem zdárně doklepal a tím pádem ukončil dvě třetiny studia medicíny. Dvě třetiny, takže už zbývá pouze třetina poslední. První, co si představím pod pojmem třetina, je hokejový zápas. I v tomto sportu jsou první dvě třetiny především o silovém boji a až v té poslední jednoznačně převládá taktika a strategie. Síly ubývají a tak je potřeba vice přemýšlet a taktizovat a případný dobrý výsledek si umět pohlídat. Medicína je z mého pohledu dost podobná. Není to zas až tak fyzicky náročný sport (ovšem i fyzička hraje velmi důležitou roli:), prim hraje psychika a všechny její aspekty. Soupeřem není pár pětek hráčů a jeden dva gólmani, ale celá skvadra zkoušejících, asistentů, asistentů zkoušejících, vyučujících a tak dál. Přes všechny jejich nástrahy je potřeba se přenést a obrnit a pokud možno po dlouhé defenzivě začít táhnout do protiútoku. V nejlepším případě pak po šesti letech skórovat, tedy odstátnicovat. Cesta to není jednoduchá, mnohokrát hraje člověk v oslabení, příležitostí na útok na branku není mnoho, ale je pravdou, že kdo má svůj cíl jasně daný, bojuje a nikdy se nevzdává (i když zrovna brání pouze ve třech), ten zpravidla na konci vítězí. A pak, už s titulem MUDr., si uvědomí, že to zas až tak moc nebolelo, že ve vzpomínkách zůstalo především to hezké a příjemné. 

    Čtvrtý ročník byl jiný než všechny tři předchozí. Byl prvním klinickým a pevně věřím, že jsme se na něj v převážné většině těšili. Přece jenom po třech úmorných letech za stolem či v posteli v obležení mnoha knih, s celkovým objemem několik tisíc stran nezůstala žádná kostrč, krční páteř nebo zrak ve 100% stavu jako na začátku. Co bychom ale chtěli, s obětmi jsme přece počítali…:) 

    Celý rok utekl velmi rychle. Až podezřele rychle jsme proletěli krátkými i delšími bloky výuky. Hned tu byly dušičky, pak Vánoce a nakonec k nám přišlo životodárné a deprese-zbavující jaro. Největší problém jsem měl s farmakologií. Tím vás ale nechci strašit, někdo to zvládal levou zadní, ale na mě osobně toho bylo až moc. Každodenní dojíždění, průběžné testy ze speciální farmakologie, do toho chodit na blokovou výuku a k tomu všemu absolvovat z těchto bloků zkoušky. Jednoduše řečeno toho bylo opravdu dost. V zimním semestru jsme měli jeden týden volna, v létě už bylo volných dnů víc, ale jak jsem uvedl výše, největším problémem pro mě byla farma. Prostě se mi to blbě šprtalo a nešlo mi to do hlavy. Asi jsem zvolil špatný systém, asi jsem na to v průběhu semestru kašlal a nestíhal anebo už nemám dostatečnou mozkovou kapacitu. Přesto ale zkouška probíhala klidně a všechny fámy o panu docentovi se rozprchly během prvních pár minut. A i když mě napoprvé vyhodil, tak příště jsem to už zvládl a byl na mě velmi příjemný. Celkový dojem z farmakologie jsem měl tedy velmi nadprůměrný, protože mi přišlo, že se na přednáškách probíralo to podstatné a potřebné a lidi, co nás učili, byli taky moc fajn. 

    Další problém jsem měl s neurologií. Bohužel na mě zbyl kroužek, jehož rozvrh byl dosti nešťastný; v zimním zkouškovém, tedy v průběhu ledna, jsme absolvovali "double" stáž na psychiatrii a neurologii a bylo to právě v době zkoušky z farmakologie. Tím pádem jsem odsunul studium neuroly na později (přesněji na červen) a věnoval se pouze farmě. Tím jsem ztratil skoro dva měsíce a tak i celý červen byl docela vysilující, neboť zvládnout pět zkoušek v šesti týdnech je na medika (podle mého názoru) docela výkon. A přestože zkoušky většinou nebyly kdovíjak složité, tak se kolikrát stalo, že vyletěli i ti nejlepší. 

    Poslední těžkou překážkou byla pro mě derma. S tou jsem hodně moc bojoval a učila se mně snad ještě hůře než samotná farmačka. Tolik cizích názvů a ještě tak složitě sestavených do dlouhých souvětí jsem ještě neviděl a tak i v tomto případě jsem strávil s krásnou žlutou brožurkou cirka měsíc svého cenného času. Holt, i to se stává. Opět ale platilo, že spousta kolegů neměla s dermou takové problémy jako já, ale řešili zase něco jiného - třeba zkoušku z tělovýchovy, kde byli vyhozeni za neznalost ekg, či psychiatrii, kdy se jim stalo u zkoušky osudným dávkování SSRI.

    Nakonec chci zmínit i ty pozitivnější aspekty čtvrtého roku na naší lékařské fakultě:) Snad aby toho na Vás nebylo zas tak moc; předně - jste čtvrťáci a kdekdo Vás bude konečně oslovovat pane/paní doktore (-ko)!:) Pauzičky budete trávit v Pusince a své dojmy si budete sdělovat nad hrníčkem voňavé kávičky a chutného zákusku. Budete pronikat do tajů opravdové, klinické medicíny, uvidíte, jak to všechno vlastně skutečně chodí (samozřejmě ve fakultní nemocnici - praxe na okrese je zas o něčem jiném - o tom zase jinde;). Absolvujete blok z pověstné chirurgie, konečně se podíváte vlastníma očima na skutečnou operaci, v lepším případě budete moci asistovat - a řeknu Vám - je to zážitek, na který se nezapomíná… No a jako čtvrťáci budete mít tu čest se nechat v zimním semestru rozpůlit panem děkanem, protože jste to Vy, kteří úspěšně zvládli první půlku jedné z nejtěžších škol vůbec!

    Berte tedy vše s nadhledem a hlavně klíííd! Nic není tak akutní, aby to chvilku nepočkalo - samozřejmě vyjma život ohrožujících stavů:) Vše má svůj čas a počkat si na nejlepší okamžik se opravdu vyplatí. Oslavujte se svými kolegy to, že jste tam, kde jste se vlastními silami vyšplhali, choďte na akce, protože budete mít čas! Zapíjejte každičkou zkoušku, i tu nejmenší a nejlehčí (neprozradím kterou;), buďte pilní jako doposud a mějte se rádi. Jste medici a jednou budete lékaři a to je velká věc a především zodpovědnost - proto musíte dbát na to, abyste fungovali v co nejlepší pohodě, protože úsměv a vlídné slovo, to je víc než recept na prášky…;)

Hezký zbytek prázdnin, těm kdo bojují se zkouškami pevné nervy a novým prvákům hodně zdaru!

 

Repeté čtvrtého ročníku

Datum 29.08.2015
Vložil Petr
Titulek Kam po škole

Ahoj, gratuluji k úspěšnému zvládnutí prvních 4 let. Zajímalo by mě, jestli už víš kde budeš chtít pracovat. Tedy jestli se chystáš jako spousta mladých doktorů do zahraničí (Německo, Anglie popř. za oceán do USA), nebo spíš zůstaneš tady. Taky bych se chtěl zeptat, jestli víš, jaký obor bys chtěl dělat.

Datum 31.08.2015
Vložil JL
Titulek Re: Kam po škole

Zdravím Petře,

díky za gratulaci a otázky:) Můj vysněný obor je stále pediatrie, popřípadě sportovní medicína a rehabilitace.
Do zahraničí se nechystám, preferuji rodinu, zázemí a to mi zahraniční plat nemůže vynahradit.
Kde budu pracovat zatím netuším, určitě to bude někde na Moravě v menší okresní nemocnici.

 

© 2012 - 2017 Jiří Lapka, Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode